Lucie Horáková o sobě:

Kvůli mluvenému Hurvínkovi jsem jako malá neváhala vstát v noci z postele a otočit kazetu v magneťáku jen abych věděla, jak je to dál. Cestičky života mě vedly skrz ochotnické divadlo ve škole, hrané scénky na táborech až k audioknihám. Nejprve hlavně jako posluchačku, kdy jsem si při každém poslechu tvořila v hlavě obrazy a tím příběh ještě víc ožíval a bylo úplně jedno kde zrovna jsem. Mikrofon mě lákal dlouho, ale rozhodnutí něco opravdu načíst trvalo ještě déle. Vlastně se s mikrofonem pořád seznamujeme a tak načítám hlavně pro radost a pro vyčištění hlavy – protože při načítání už vážně nic jiného nestihnete (ani když jste žena).